»»7.««~ P.D.

11. prosince 2011 v 14:05 | ~Clermont |  Po dešti
Pomalu,ale jistě se blíží tato povídka ke konci..
► Semele se toho ale ještě dost,protože Brian je pako a Jacob s ním má co dělat..
► Jestli mu Jacob odpustí...hmmm...kdo ví? :DD
► Později,možná,tady zařídím něco jako 'povídky na přání' na což bych se teoreticky moc těšila :))) ale nejvíc navštěvované blogy jsou ty,které jsou vedeny třeba i 3 roky,což chápu protože tenhle blog je čerstvý ve své podstatě :D
► Tahle kapitola je delší,takže přeji to a tak dále... XD


Měsíc je pryč. Uběhl jako voda. Mám dovoleno vrátit se studovat do Anglie.
A najednou se mi nechce...
Proč? Protože se bojím Jacobovy reakce.

Když jdu loudavým krokem k mému bytu,v ruce již připravené klíče,přemýšlím o různých variantách výmluv. Jako třeba...
Potkal jsem Santu a on mi nabídl brigádu... nebo.. Na ulici byl tučňák se zlomeným křídlem,tak jsem ho vzal k veterináři a on mě z vděčnosti pozval na Vánoce k nim domů na Severní pól...
Ušklíbnu se a vrazím klíč do zámku. V celém poschodí nastane mrtvolné ticho. Jako by se kolem schodů sbíhaly hlasy a našeptávali mi různé nadávky a urážlivé vtípky na můj účet. Polknu. Otočím klíčem v zámku a ozve se cvaknutí které odezní jako ozvěna celým patrem. Něčí pes se rozštěká.
Na čele mi vyraší pot. Rychle si přikryji dlaní obličej a vyčkávám zaslouženou facku nebo salvu nadávek. Nic se však nestane... Místo toho vyjde z domu tiché zamručení a zvuk padající plechovky.


Vejdu do obýváku. Jacob leží na sedačce a vypadá příšerně. V celé místnosti je nepořádek. Hrající televize,rozházené oblečení. Roztržené kusy papírů s texty. Jacob má naprosto bledý obličej jako stěna,rty popraskané,oči nepřítomně hledící někam do jiné dimenze. Sednu si k němu opatrně na bobek a zamávám mu rukou před očima. Nic. Potom se jeho panenky stočí k mým očím tak ledově,že je ve mně najednou malá dušička. Zapomenu dýchat.

Vstane do sedu. Hodlá mě snad zbít? Nebo mi řekne že je konec? A jak se vůbec dostal do mého bytu...vždyť jsem mu klíče nedával.
Nastane chvíle ticha. Oba si hledíme do očí. Vyhrknou mi horké slzy a sklopím hlavu. Řeknu mu to...Musím mu to říct..


,,Promiň" kuňknu. ,,Promiň..že jsem ti nic neřekl.."
Položí mi svou dlaň na hlavu s tím svým zabitým výrazem. Druhou si začne mnout čelo. Beze slov vstane a odejde do kuchyně. Nejspíš ho to musí strašně mrzet,pomyslím si. ,,Briane.." ozve se po chvíli a já vzhlédnu. Stojí přede mnou a já klečím jako trestanec. V obou rukách drží dva hrníčky s čajem. ,,Proč máš na krku cucflek?" zeptá se podtónem smrtky. Cuknu a roztřesu se. Alan...


Jacob si mě zkoumavě prohlíží. ,,Alan.." dostane ze sebe a Jacobovi se mezi obočím objeví vráska. ,,Pokračuj.." vybídne mě ledově. ,,On....miluje mě...chtěl se se mnou vyspat...a-a-ale..já...jsem se mu bránil.." vzlyknu a horlivě si začnu stírat slzy,které marně stékají z mých očí. Jacob nade mnou stojí jako posel zkázy. Vyčkává. ,,Ře-řekl jsem mu....ať přestane...že...že..že už někoho ...m-mám..on...rozbrečel se...a-ale..já s ním nic...nic mít nechci..." dopovím a mám co dělat abych pořádně dýchal. Jacob si sedne a mrskne s hrníčky o stůl. ,,Podívej.." promluví do tichých vzlykání. ,,Budu ti věřit...ale..." zastaví se a upraví si náramek na zápěstí. ,,...Jestli mi lžeš..tak ho zabiju!"sykne a opře se. ,,Víš jak mi bylo,když jsem tři hodiny stál před tvým prahem???" vyčte mi a odvrátí pohled.

Nic neříkám,jen pláču. Samozřejmě že se do něj dokážu vcítit! Je mi už teď strašně! Miluji ho! Chci ho mít jen pro sebe! Jenže nemůžu za to,že se lidem líbím! On to ví...
Natáhne ke mně ruku a mě se zúží zorničky. Chytne mě za mikinu a vymrští k sobě. Pevně mě k sobě přitiskne v objetí a nasaje mou vůni vlasů. Konečně přestanu brečet a ovinu mu ruce kolem krku.
,,Uděláme si pozdní Vánoce...bez Alana.." zamumlá mi do ucha a políbí mě na rty. Usměji se a opřu se mu spánkem o rameno.
Jsem v bezpečí...

Další chladný den. Vyjdu z knihkupectví,s pár knížkami v náručí. Rozhodnu se si je číst do kavárny s nějakým dobrým čajem.
Kavárna obrostlá břečťanem a vůně dortíků a kávy přímo vábí vstoupit. Otevřu dveře,zvoneček zacinká a mě se rozechvěje srdce blažeností. Rozhlédnu se po tak krásně starožitně zařízeném interiéru,když mi zrak spadne na jednu osobu. Zrovna nabírá zákusek na lžičku ale ten neposeda pořád ze lžičky sklouzává,jako by to byla pro něj bůhví jaká legrace,poživatele takto trápit.

Zasněně jej pozoruji. Je tak legrační.. Sám pro sebe se uchichtnu a přejdu blíž k němu. ,,Jacobe?" oslovím ho s úsměvem a pozvednutým obočím. Vzhlédne ke mně svýma čokoládovýma očima a podařeně nabraný kousek na lžičce mu opět upadne od úst. Mám chuť se rozesmát. Lahodně se usměje a gestem ruky mě vybídne abych se posadil.

,,Takže.." zkusím začít,ale přiběhne číšnice. Objednám si skořicový čaj a máslové sušenky. ,,Jak jsi se dostal ke mně domů?" otevřu jednu knížku. Následuje jedna z našich oblíbených chvílí ticha. Číšnice přiběhne s objednávkou a položí ji přede mě na stůl. Poděkuji a ona se na mě sladce usměje. Úsměv jí oplatím a ona odcupitá pryč. Čaj se ve skleněném šálku krásně vyjímá. A hlavně voní... Přivřu oči a přiložím si šálek k ústům. Smočím v něm rty . Ta zvláštní chuť se mi rozlije po těle. Blaženě zavrním a zvednu oči od toho zázračného pití. Všimnu si že mě Jacob pozoruje svým potutelným svůdným pohledem s hlavou opřenou o propletené prsty.

Tázavě pohlédnu. Mírně zavrtí hlavou a hodí ten svůj ironicky pobavený škleb. ,,Nic...jen pokračuj..." řekne polohlasně a mě čaj zaskočí. ,,Můžeš mi to tedy vysvětlit?" dostanu ze sebe když přestanu kuckat. ,,Nóó..." začne a já protočím panenky. ,,Jen mi dej nejdřív vědět.." vzdám to a on se začne culit jako sluníčko. Hajzlík jeden...

Než stihnu něco udělat,nebo říct,skloní se ke mně přes stůl a jemně se mi přisaje na rty. Po nějaké době si uvědomím co se děje a rozrušeně zamrkám. Začnu mu polibek oplácet stejně jemně.
Pohladí mě po tváři. ,,Voníš skořicí....je to sexy..." vyplázne šibalsky jazyk . S tím se zvedne,ukradne mi jednu knížku. Uteče a ještě se zastaví. Na sklo kavárny dýchne páru a napíše na něj ' Stav se pro ní' ,potom uteče,kdybych se náhodou stavit nechtěl...
Okouzleně za ním ještě hledím...

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Makiy Makiy | 11. prosince 2011 v 14:40 | Reagovat

ach jo nemůžu se rozhodnout :/ s Jacobem jsou taky kouzelný pár :/

2 Keiko Keiko | Web | 11. prosince 2011 v 15:52 | Reagovat

Ahoj,rozhodně bych měla zájem spřátelit blog, dávám si rovnou Tvůj odkaz do sloupečku tak si vem taky můj ok?:)

3 MoonWich MoonWich | Web | 11. prosince 2011 v 19:02 | Reagovat

Cože konec?:( Já ještě nechci.:'(
Jsem ale ráda, že ti dva se usmířili.:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama