»».6««~P.D.

10. prosince 2011 v 15:56 | ~Clermont |  Po dešti
► Další díl! Dneska to bude hraničit mezi láskou a sexem,tak tak....
► Brian zapomene na jednu osobu,na kterou si ale vzpomene docela dost brzy...
► Vítejte v Norsku!
► Btw. Děkuji Moonwich že mě zatáhla do severských zemí!!! x33 :DD
► Enjoy! :))


Neřekl jsem mu,že dneska odlétám. Neřekl jsem mu,kdy se vrátím. A neřekl jsem mu,že v bytě už nikoho nenajde.
Sklopím oči a začnu si prohlížet etiketu láhve s limonádou. Na tabuli se ukáže čas odletu,tak kouknu na hodiny. Ještě patnáct minut. Táta mi za t dobu poslal už několik smsek,že bude čekat na letišti a s ním má přijít i jeho kolega. Bolí mě břicho od nervů a chce se mi brečet,jenže nemůžu.
Kdybych mu to sdělil,určitě by mě nechtěl pustit,nebo by to rovnou vzdal. Takhle mám naději...
Nebo naopak,s žádnou počítat nemusím.

Cesta trvá kolem dvou hodin. Když dorazíme na místo,začneme se spolu navzájem hledat po telefonu. Za krátkou chvíli uvidím mávat mého otce u laviček u fastfoodu a vedle něj usměvavého sympatického muže který má za zády schovaného kluka přiměřeně v mém věku. Lhal bych,kdybych byl řekl že je nic moc. V dnešní době je totiž málo teenage kluků co za to stojí.

Podám si s jeho kolegou ruku,vypadá přátelsky. ,,Tohle je můj syn" ukáže na mladíka. ,,Jmenuje se" ,,Alan" doplní ho kluk a celou dobu si mě přeměřuje svým pohledem. Trochu nervózně odpovím 'Těší mě' a potom nasedneme do auta. Alan si hned sedne vedle mě a chytne mě za ruku. S pozvednutým obočím a ironickým obličejem se na něj podívám. Usměje se na mě a při každé prudčejší zatáčce se na mě nalepí.

Povzdechnu si a snažím se zachovat chladnou hlavu. Táta se mě při cestě ptá co ve škole,jestli je s bytem všechno v pořádku. Na všechno zdvořile odvětím že ano,že byt neshořel a ve škole jsou učitelé pořád stejní,spolu s mými známkami. ,,Víš o tom že teď jedeme na chatu jo?" zeptá se mě tátův kamarád a já překvapeně zamrkám. ,,C-co? My nejedeme domů?" otočím se na tátu. ,,No víš...matka jela do zahraničí na veletrh spolu s tvojí sestrou...takže..pořádáme pánskou jízdu!!!" zachechtá se a já se zabořím hlouběji do sedačky. To snad néééé!!!!

Zastavíme před útulnou chatkou. Dostaneme s Alanem pokoj dohromady. Z toho,jak si povídáme musím říct,že se v ledačem shodneme a je s ním legrace. Ale to jeho lísání...mám z toho rozhozené pocity.. Sice nemůžu říct že by mi to nebylo příjemné ale mám výčitky kvůli Jacobovi.
Tohle mu přeci nemůžu dělat...

Večer po jídle jdeme ještě všichni do bazénu,skvěle se bavíme. A po legraci si lehneme na lehátko,pozorujeme hvězdy. ,,Dobře..tak...hele...musím se jít ještě umýt ano?..Dobrou noc.." zamumlám a odejdu.

Vlezu do sprchy abych ze sebe smyl všechny ty starosti a myšlenky. Když vejdu do pokoje,všimnu si,že je tma...
Vždyť jsem nezhasínal ne? Pomyslím si a po hmatu si sednu na postel,kde si začnu vlasy sušit ručníkem. Postel se divně zahoupe a něčí ruce se mi obtočí kolem pasu. ,,Voní ti vlasy..." zašeptá mi hlas do ucha a já sebou polekaně trhnu. ,,Alane?!" polo-zařvu a on mě shodí na záda do měkkých polštářů. Začne mě horlivě líbat a hladit mě po těle...

Bráním se jak to jen jde. Bránit se mi začne blbě když mi chytne ruce za zápěstí a pohlédne mi do očí. ,,Ty někoho máš Briane...že se mi takhle bouříš?" skloní se ke mně a olízne mi dolní ret. Mám chuť mu dát facku. ,,Takže máš..." řekne si spíš pro sebe ale vůbec nemíní přestat. Vynucuje si polibky,hladově mě líbá kam se mu jen zachce a já,znechucen kam jsem se to dostal jen odevzdaně ležím. Jacobe...

,,Briane zapomeň na něj...my patříme k sobě..."
...Tenhle kluk...já ho znám... Přimhouřím oči a nakloním se. To Alana značně znepokojí,ale nechá mě. ,,Alane..jsi ten...kluk z dřívějška..že?" řeknu do ticha. Něžně mě pohladí po tváři a přisaje se mi na rty. Je to on! Mělo mi to dojít dřív..

Tak co to tu sakra hrajeme za divadlo? Mám Jacoba! Nepotřebuji si sexuální chtíč vylívat na někom jiném! ,,Alane dost.." řeknu pevně. Zavrtí hlavou a rukou mi sklouzne do rozkroku. Syknu a chytnu ho protestně za vlasy. ,,Alane přestaň" procedím skrz zuby už vážně naštvaně. Přestane.

Podívá se na mě pohledem který mě píchne u srdce. V jeho očích se odráží strašný smutek,smutek z odmítnutí,láska... jenže já... nemůžu si dovolit podvádět,když mám v srdci už někoho jiného.
Konejšivě ho obejmu a začnu hladit po zádech. ,,Já nemůžu...promiň Alane.." na svém krku ucítím mokré slzy a v pokoji jsou slyšet tiché vzlyky...
Alan...dětská láska...naivní a křehká...

,,Můžeš mi aspoň zaručit,že jestli se s ním rozejdeš,přijdeš za mnou..?" zeptá se a pohlédne mi do očí. Usměji se. To mu stačí. ,,Do té doby..." řeknu a lehnu si konečně na záda. ,,Můžeme být přátelé.." zamumlám a zavřu oči. Alan ze mě sleze a lehne si vedle mě. Ještě si ukradne drzou pusu a spokojeně se zavrtí v peřinách. Sakra ten mě ale štve!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 MoonWich MoonWich | Web | 10. prosince 2011 v 20:20 | Reagovat

Alane sakra nech Briana! >:( :D Patří Jacobovi.

2 Makiy Makiy | E-mail | 11. prosince 2011 v 14:33 | Reagovat

oukýýý :DD tak na tohle jsem čekala...asi začnu skandovat : "ALAN! ALAN! ALAN! " :)
doufám že to s Jacobem nevyjde...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama