»»5.««~P.D.

8. prosince 2011 v 18:00 | ~Clermont |  Po dešti
Ohayo mina! n.n
► Stane se,to co asi nikdo nechtěl,nebo někteří sadisti možná ano...
Tam,jenž se Brian chystá se skutečně někdo objeví!
Jacob v tomhle díle sebere hodně odvážnosti k jistému činu...který je trochu ošemetný :3
► Také bych chtěla přivítat nové SBčko Attheu! :))
Asi někdy v tomhle týdnu,možná o víkendu když se k tomu dostanu zasčnu psát tu novou povídku,jak o ní básním...
S Nickem ještě není konec,ještě se s ním Brian setká ale.. nebude to moc veselé :(
Děkuji za komentáře,jsem vážně potěšená protože mě posilují k tomu psát dál,baví mě to a bez komentářů bych to nejspíš ukončila :) děkuju ***
Enjoy! ^^


Sedím už zase doma u stolu a slepě koukám před sebe do obývacího pokoje. Dnes ráno mi volal táta. Prý se mám vrátit zpátky. Zařídí mi letenky,všechno. Puká mi srdce žalem. Je mi vážně strašně. Nejradši bych mu řekl,že tu mám něco neodkladného,co je potřeba dořešit ale....ale...bojím se..
Kdybych mu řekl že nejsem zas tak moc na holky jako jsem na kluky,nejspíš by si to nebyl schopný připustit k srdci. Věci už si pomalu,beznadějně balím. Loučím se s tímhle bytem. Ve škole už to,jak říkal,oznámil. Ale.. Zoufale si položím dlaně před oči a začnu se houpat na židli...jak tohle vyřeším..
Další den přijdu do školy absolutně bez nálady. Pár lidí se mě zeptá,co se stalo ale řeknu že je tím nechci zatěžovat. Pokrčí nad tím rameny.

Nick se začal chovat velmi křivě od té doby,co jsem ho uviděl s tím klukem v posteli. Uhýbá mi očima,ze třídy mizí někam pryč,vždycky o přestávkách. Asi jsme skončili...
Opřu se a vzhlédnu ke světlům na stropě. Jsem ten typ člověka,co když má problém,o který se MUSÍ podělit,tak neví,jak ho podat a navíc je dost prchlivý. Jo,tam je ten problém. Co teď budu dělat? Otec mě nenechá abych tu zůstal. Už jednou mi to nevyšlo. Povzdechnu si. Cítím tu těžkost v hrudníku. Vina. Hodina začne ale jsem myslí úplně mimo. Mám pocit prázdnoty. Osamocení.
Už jen týden a frrr zpátky do rodné země.

Po škole si sbalím učebnice do tašky a vyjdu ze třídy. Za pár minut mě doběhne Jacob se dvěma kelímky v ruce. Jeden si vezmu a vděčně se na něj usměji. Od té události jsme se o poznání víc sblížili,ale pořád to není ono...není to to,co bych si tolik přál...a nejspíš se to už nikdy nestane..
,,Hele..." načnu téma co mu chci sdělit. Podívá se na mě a opře se o zídku. ,,Hm?" pozvedne obočí a napije se z kelímku. Chvíli přemýšlím jak bych vůbec tu větu zformuloval. Trpělivě čeká. Netlačí na mě. Smutně protočím oči a nadechnu se. ,,Nepůjdeme se někdy...projít...jen tak?" odbočím od toho,co jsem chtěl říct. Ale na druhou stranu jsem ho pozval na rande!!! No vážně jsem to udělal!!! Kdo je tady dobréééééj?????

Zazubím se a rozpačitě zčervenám. Kelímek nevědomky trochu zmuchlám v ruce a on na mě jen překvapeně zírá. Potom natočí hlavu na stranu a uchechtne se. Vezme jeden můj blond pramínek do vlasů a pomalu skloní hlavu aby si k němu přičichl. Jeho husté přivřené řasy vypadají tak uhlově černé,jsou tak krásné.. Drobně se usměje a odpoví ,,To víš že ano.." pomalu a něžně pustí pramen vlasů a odlepí se od zídky. Zmizíme spolu v knihovně. Snad hodinu si vybíráme knížky a povídáme si. Je neuvěřitelné jak se navzájem doplňujeme. Je to tak příjemné,když nemusíte pracně vymýšlet téma aby vám člověk aspoň odpověděl ' ,,Hm to jo no" '
Vyjdeme z knihovny až k večeru,když zavírají.

,,Mají tam fakt pohodlné sedačky.." zamručím když vejdeme ven do zimy. Jacob se zasměje a pinkne prstem do mého zčervenalého,zimou omrzlého nosu. Trochu uraženě vypláznu jazyk. Oba vyjdeme po schodech do ulice. Ulicí projdeme parkem a sedneme si na lavičku,odkud máme úžasný výhled na noční město. Paneláky žlutě svítí,obchody s jinými různými barvy a mnoho dalších různých podniků a domů... Nadšeně vydechnu. Pohlédnu na Jacoba. Vždycky při světlech mu tak krásně duhově září oči. Začínám to často pozorovat.
Všimne si že se na něj koukám a já nestihnu uhnout.

,,M-můžeš mi prosím říct...proč jsi mi...no...tehdy....na tom balkóně..." strčím si ruce do kapes bundy a obličej zachumlám hlouběji do šátku. ,,...dal ten polibek?" dořekne a já sebou mírně cuknu a stydlivě se otočím trochu bokem. ,,J-jo.." odpovím.Chvíli je absolutně mrtvé ticho. Na lavičku se snesou první sněhové vločky. Atmosféra kolem zhoustne.
,,No to protože...." řekne Jacob polohlasně. V ten moment se na sebe oba podíváme.
,,...protože.." zamumlá a pod clonou temných řas mi pohlédne do očí. Vezme do svých dlaní mé prokřehlé ruce. Má je úplně horké....Je to snad protože...?
Podívám se na naše spojené ruce a potom zpět na něj. Dívá se na mě s touhou v očích.Skloní se a dýchne mi horký vzduch před rty. ,,...protože.." řekne znovu a sklopí oči. Srdce mi buší o sto šest. Přestanu vnímat zvuky kolem nás. Jen padající vločky a ozáření z města. Jeho dlaně,jsou tak teplé..

,,protože...jsi mě naprosto omámil..." vydechne a měkce se mi otře o rty. Zavřu oči a projede mnou vlna vzrušení. Rukou mi prohrábne vlasy a přitáhne si mě blíž. Líbne mě na tvář,na rty až polibek začne prohlubovat. Jemňounce mi hladí vlasy a tak vášnivě odpovídá na moje polibky. Držím se ho za jeho šálu a absolutně si vychutnávám tenhle okamžik. Je to tak něžné a naléhavé..
Ještě mě políbí lehce na moje opuchlé rtíky a zašeptá do zimního podvečera
,,....tak moc,že tě teď neovladatelně miluji..."
Ovinu své ruce kolem jeho krku v objetí a on si mě u sebe podrží s rukama propletenýma v mých vlasech. ,,Také tě miluji..." řeknu a přitisknu k sobě víčka,z kterých se vyroní pár slz.
Nechci ho opustit.

Jenže co teď? Musím letět na Vánoce do Norska,a bůhví jak dlouho tam zůstanu tentokrát!
A co na to řekne Jacob? Co když se na mě vykašle a do té doby si najde někoho jiného? Situace se začíná čím dál více ztěžovat..

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Makiy Makiy | E-mail | 8. prosince 2011 v 18:15 | Reagovat

odletí...neodletí...nevím jak ale vyřeší to :DDD

,,protože...jsi mě naprosto omámil..."  tak tady někde jsem už nedejchala a jsem celkem ráda že mi můj dech stačil k tomu abych dočetla a dočkala se tak pokračování :DDD
tahle část byla tak...tak....sladká...roztomilá :DD a po vyčerpávajícím dnu je to to pravé k relaxaci...takže díky ;)

btw...ani ti nevím jak jsem se k tobě dostala...no jsem ráda že to tak bylo...možná jsi někde komentla nějaké stránky na které lezu...mám tendenci otvírat si odkazy a jen tak se mrknout či by náhodou nebylo něco zajímavého :DD musela bych přemýšlet kde přesně a jak...a nejspíš bych si se svojí sklerózou stejně nevzpoměla  xD

2 MoonWich MoonWich | Web | 8. prosince 2011 v 18:59 | Reagovat

Nějak začínám fandit páru BrianxJacob.:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama