× 2.W

11. prosince 2011 v 20:59 | ~Clermont |  Wish
░ Další díl Wish,je tu!
░ Nicolas se sebere a udělá veleváženou reakci..
░ Marty si stále nebude jistý se svými pocity,tak jsem to škodolibě utla ve velmi napínavé scénce >))))
░ Nechť se vám kapitola líbí! :DD


Už je docela dost hodin a v klubu to teprve ožívá. Spousta kluků se plazí po chlípných chlapech co jim za spodní prádlo strkají bankovky. Smutně na to všechno koukám. Něčí ruka se mě dotkne na zadku. Trhnu sebou a ohlédnu se. Nějaký muž se na mě usmívá a rukou naznačuje jestli bych s ním nešel vedle. Něco se ve mně vzpříčí a ukážu na chlápka co sedí naproti mně. Pochopí to jako,že už jsem zažádaný a oddychnu si když odejde. Pořád musím myslet na Martina.

My o vlku.... Proboha co tu dělá?! Pomyslím si když vejde dovnitř. Vypadá dost vyděšeně a roztřeseně. Pete ho drží za ruku a táhne ho někam dozadu. Čím blíž jsou salonku,tím víc se snaží vysmeknout. V celém prostoru zhoustne atmosféra. Všichni si na něj sahají jejich nestydatýma rukama. Vypadá jako anděl co se omylem dostal do pekla. V červeném světle jeho pleť bíle září. Oči má skleněné... Nechce tam,nechce..

Seskočím z barové židličky a ženu se za ním. Nepozorovaně ho chytím za ruku a on se se zděšeným výrazem ve tváři ohlédne. Odtáhnu ho do privatu a zavřu dveře. Přerývavě dýchá a pohlíží na mě se strachem v očích. Když se ho chci dotknout škubne sebou a trochu ucouvne. Bojí se...
,,Nechci ti ublížit.." řeknu polohlasně. Bože! Taková dokonalost je snad hříšná! Musím se posadit.
Sleduje každý můj pohyb. Je vážně roztomilý... ,,Nicku..." osloví mě. Vzhlédnu s nadějí v očích. ,,O-on...brácha..." sjede zády po stěně do něčeho co připomíná sednutí. ,,...chtěl mě...prodat nějakému chlapovi na noc..." jeho ruce jsou bledší než normálně. Přikryje si jimi ruce a z těch nádherných očí mu vyraší slzy.

Přijdu k němu a pokusím se ho konejšivě počechrat po vlasech. Polekaně uhne stranou a pak zahanbeně odvrátí pohled. ,,Promiň..já...nemůžu...nemůžu ti dovolit abys se mě dotýkal ty.." vydechne ,,patříš k nim...jsi stejný jako oni...necháte se špinavě zneužívat...přenášíte nemoci a......a.." rozbrečí se ještě víc až mám obavy jestli se nedusí. Avšak..ta slova mě ranila tak moc..nikdy mě nic víc tak nebolelo..a je to...jsem špinavý přenašeč nemocí.

,,Marty..." zašeptám a sednu si naproti němu. Pohlédne na mě skrz prsty. ,,Jen...mě aspoň nech tě..." zaváhám. Tázavě se na mě podívá a čeká. ,,...políbit..." dopovím a ucítím jak se mi po celém těle rozlije nezvyklé horko. Citově ho omráčím! Přesně tak... Strašně ho miluji... Vůbec nechci aby na něj sahali jiní muži. Jen já...

Vezmu jemně jeho ruce do svých. Opřu je o zeď a propletu jeho prsty s mými. Hledí na mě překvapeně i nechápavě zároveň. Je jako nevinný andílek...
Přiblížím se k němu a přivřu oči. Plně se nadechnu jeho omamné vůně a přitisknu se mu rty na ty jeho. Uslyším jak tiše vzdychne. To mě naprosto vyburcuje. Začnu ho něžně,láskyplně líbat. Snažím se abych do toho polibku dal celé své srdce. Najednou si ale uvědomí co se děje a začne se mi vzpírat. Jak si stále beru jeho polibky,vzdychá. Příšerně mě to vzrušuje. ,,Nicku...dost..." zasténá. To slovo mnou projede jako ledové ostří.

Otevřu oči a střetneme se pohledem. On pode mnou,já nad ním. Propletené ruce,jeho rudě zčervenalé rty,zasněné oči. Jakoby mi dokázal vidět do duše..
Vstanu. ,,Udeř mě..." řeknu mu a cítím jak mi přeskakuje hlas. ,,A...ale.." ,,Udělej to.." utnu ho a sednu si před něj s vybízejícím čekáním. Čas se na chvíli zastaví...
Hledíme si do očí. Nejradši bych se teď býval zabil.. Nic neříká,jen se sebere a sedne si na křeslo s leopardím potahem.

Přejdu k mé tašce a vytáhnu z ní skicák a tužku. Zamrká na mě. ,,Můžu si tě...nakreslit?" nakloním hlavu a on mírně zčervená. ,,C-co?" zamumlá a hypnotizuje skic v mé ruce. Beze slova ho začnu kreslit. Aspoň ho budu mít pro sebe na obrázku a budu se na něj moct koukat kdykoliv se mi zachce.

Trvá to dobrou dobu. Potom dokreslím detaily a hotový obrázek mu ukážu. Mírně se zamračí a mě to donutí se uchechtnout. ,,Vypadám tam blbě..." řekne a já vyprsknu smíchy. ,,Nic tak krásného jako ty už přece není!" řeknu s úsměvem na rtech. Zarazí se. I já tak učiním. ,,No tak...ehm..už se asi vytratím..." vyhrkne a otevře dveře privatu. ,,Ne počkej!!!" zařvu za ním a čapnu ho za zápěstí. Vysmekne se mi. ,,Ujede mi autobus..." sykne a pohlédne na mě s prosbou v očích. Ten pohled mě omámí,nejsem schopen nic udělat. Když se už vzpamatuji,je pryč. Nějaký chlápek mě chytne za ruku a začne líbat na krku. Chce se mi zvracet...

Vezmu si na sebe rychle bundu a jdu ho pronásledovat. Zahlédnu ho jak sedí na lavičce a tiše pláče. ,,Martine!" zvolám když k němu doběhnu. Skloním se k němu. ,,Já...musím ti něco říct..."
Utře si slzy a mírně popotáhne....

Zvedne se vítr a listí co už na větvích drželo jen tak tak,teď vzlétne jako vlaštovka někam pryč. Oba na sebe jen hledíme. On tázavě a já...já...s touhou. ,,Nejdřív...tě musím ujistit o tom..že,jsem k nikomu nikdy něco podobného jako láska necítil ale..z nějakého důvodu,jsi zrovna ty tenhle cit ve mně vyvolal a...kdykoliv jsi poblíž mě...nevím co mám dělat.." Koukne na mě s vytřeštěnýma očima a otevřenou pusou. Pouliční světla se teď rozsvítí...

,,Prostě...tě miluju.." zašeptám. Po tvářích mu znovu začnou téct slzy. ,,Ale...ty jsi...jsi..." ,,Prosím neříkej to.." nenechám ho dopovědět,co jsem ani slyšet nechtěl.
,,Co když...mě potom odhodíš...jsi na to zvyklý.." ,,Slibuji že se o tebe budu starat jako o panenku z porcelánu..." vydechnu a chytnu jej za ramena. ,,A...budeš se mi smát v posteli..." zabrblá a mě cuknou koutky. Tak on už přemýšlí i o tomhle...hmm... ,,Hele..věř mi prosím.."
Stočí hlavu jinam...
Teď už to závisí jen na tvém rozhodnutí maličký...

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 MoonWich MoonWich | Web | 11. prosince 2011 v 21:35 | Reagovat

Chudáček Martin.:(
Docela mě mrzí, jak o Nickovi pochybuje. Jsou ale roztomilý pár.^*^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama