♦1.♦-WB

29. prosince 2011 v 15:21 | Hunter▫ |  Wixelburg
Je tu první díl! Konečně!!!
Nějak jsem potřebovala uvést hlavní postavu,tak jsem o ní taky něco napsala..
Až najdu vhodného kandidáta,zveřejním :)
Enjoy! n.n

Pohádky většinou vždycky končí dobře. Karkulka společně s babičkou a myslivcem přemůžou vlka. Jeníček s Mařenkou zlikvidují Ježibabu. Princ zachrání Šípkovou Růženku...
Jenže někdy se stane že pohádka nabere jiné obrátky..
Will byl jedním z těch dětí,kterým maminky četly pohádky na dobrou noc...měl je moc rád!
Ještě dlouhou dobu si udržel věřit na Ježíška,skřítky a víly.. Když trochu povyrostl,dostal nápad stvořit si robota..upřímně,tenhle nápad nedopadl dobře..táta ho hnal za nepořádek,který stihl za tu dobu vytvořit..
Nikdy se ale svých snů nevzdal,a pevně se jich držel!

Bylo parné léto,lidé chodili buď ven na pláž,zahrát si volejbal a trochu se svlažit ve vodě,nebo zůstávali doma,s větrákem těsně u obličeje a lžičkou zmrzliny v puse. Williamovi nastalo období 'sítěk' . Z garáže sebral síťku na motýly a potichoučku utekl ulicí pryč. Táta si ho všimnul,chtěl na něj zakřičet kam zase běží,ale potom si uvědomil,že tomuhle klukovi neporučí,zavrtěl nad tím hlavou a ptal se toho nahoře,proč mu radši nedal holčičku...
Will byl snílek. V šestnácti letech měl svůj svět,svoje skřítky,svoje víly...svoje mimozemšťany,ale byl spokojený. V rodině ho měl každý rád,protože měl milou povahu,opatrnou. Ve škole už to bylo těžší. Protože kdo nejde s námi,jde proti nám. V tomhle měl náš hrdina problém. Byl jiný,lišil se.
Dívky ho tiše obdivovaly,ale mlčely,protože neměly kuráž ho oslovit. Přece by se strašně ztrapnily ne? Ne,ne...radši pozorovat z dálky...
Kluci jsou něco jako velká smečka,směje se jeden,musí se smát i ostatní,měli všichni stejný názor,a i když by jeden tvrdil něco jiného ,stejně půjde s bandou..

William to ale vůbec nebral vážně. Nepotřeboval mít kamarády,s kterými by se stejně nerozumněl a ani by je kamarády nazývat nemohl.

Běžel,sotva už popadal dech,když se zastavil před krásnou bránou starého parku. Vzal za rezatou,okrasnou kliku a pomalu otevřel. Brána zaskřípala a zavrzala. Jak se otevřela,z parku udeřilo na Willa světlo z korun stromů. S úžasem vešel dál. Chvíli se jen tak procházel kolem až ho napadlo konečně použít síťku,vždyť kvůli ní sem přece šel. Po vyšlapané cestičce sešel dolů,mezi stromovou alejí až málem sklouzl dolů,z travnatého kopce. Vítr si pohrával s lučními kvítky a stébly trávy. Byl odsud přenádherný výhled na město. Neodolal a na chvíli si lehl. Zavřel oči a vnímal jen vánek,hrající si s jeho pramínky vlasů,vůni květin a ticho. Takhle mohl strávit klidně celý čas...

Nikdo ho nenapomínal za to,že nechává na půdě mističky s ovocem,nebo za to,že kreslí na papíry divné znaky.. Tady byl sám a jeho zvláštní přátelé.
Když se nad tím člověk zamyslel,William měl život těžký a trpký ale na druhou stranu fascinující a dobrodružný... Uměl mít rád ale neuměl nenávidět. Za jeho upřímnost ho lidé odsuzovali,protože neříkal to,co by chtěli slyšet...

Zvedl síťku a rovnou z ní s lehkým pousmáním sundal pavučinku.. Po ruce mu začal lézt malý pavouček. Jemně ho položil na zem a odebral se hledat nějaké motýlí území.
Po necelé čtvrthodině to vzdal a rozhodl se vrátit se domů. Naposled vzhlédl k obloze. Nebe bylo oranžové a růžové s mírným nádechem modré.. Přivřel oči a pořádně nabral vzduch do plic..

Se síťkou běžel zpáteční cestou,kolem domů,míjel kočku sedící na schodech,štěkajícího psa,babičku vyndávající buchtu na okenní parapet. Najednou se zastavil,protože dostal dojem,že něco přehlédl. Pár kroků couvl dozadu a zrak se mu upřel na kus papíru,ledabyle přibitého na plotě z prken. Utrhl si papírek s kontaktem a potom celou cestu jen dumal nad tím,jak si to zařídí...

,,No konečně jsi doma! Už jsem se bála že nepřijdeš!" hulákala máti přes kuchyň. ,,Promiň..něco mě zdrželo.." zamumlal a šel po schodech rovnou do pokoje. Vzal mobil a vytočil číslo které bylo na útržku natištěno. ,,Ano?" ozval se z druhé strany ženský hlas. ,,Jsem William Gregory..měl bych zájem o tu práci" odpověděl váhavě. ,,Jo táák!!" zvolala jako odpověď a chvíli bylo slyšet šustění papírů. ,,Přijď zítra k nám,zapíšeš se a hned tě přijmeme.." ,,Dobrá" usmál se Will a hovor típl.
Takhle už nemusí mít starost o to,jak sehnat peníze,aniž by obtěžoval rodiče.
A tahle práce bude nadmíru zajímavá.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Crazy-san Crazy-san | 29. prosince 2011 v 18:02 | Reagovat

WOW!! Úžasný! Těším se na další díl! ^^

2 Hunter Hunter | Web | 29. prosince 2011 v 18:45 | Reagovat

[1]:  arigato ^^ :)

3 MoonWich MoonWich | Web | 3. ledna 2012 v 16:44 | Reagovat

Will je zvláštní... to se mi líbí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama